Tibet - základní informace

Tibet, který bývá často nazýván „střechou světa“, je historické území v oblasti střední Asie, které se z velké části rozkládá na Tibetské náhorní plošině s průměrnou výškou okolo 4900 metrů nad mořem. Je tak nejvýše položenou obydlenou oblastí na světě. Až do roku 1951 byl Tibet samostatným státem, dnes je pod okupací Čínské lidové republiky. Přestože vliv Číny neustále narůstá, dokázal si Tibet dodnes uchovat svou pravou tvář. Tento krásný a odlehlý kout světa láká k poznávání nádherné přírody i jedinečné kultury plné duchovna. 

Foto: hlavní město Lhasa

Vymezení území, na němž se Tibet dnes rozkládá, je značně problematické. Historický Tibet se skládal ze tří provincií – Amdo (sever), Kham (východ) a Ű-Cang a rozprostíral se na ploše větší než 2, 5 milionů kilometrů čtverečních. V současnosti je provincie Amdo rozdělena mezi čínské provincie Čching-chaj, S´-čchuan a Kan-su. Kham je rozdělena rovněž mezi Čching-chaj, S´-čchuan a dále Jün-nan. Západní část historické provincie Kham a také provincie Ű-Cang jsou nyní součástí Tibetské autonomní oblasti. K tibetské korunní oblasti patřila také oblast Arunáčalpradéše, ale ta je dnes (přestože si ji Čína nárokuje) spravována Indií. 

Tibetská autonomní oblast tedy v současnosti zaujímá asi polovinu z historického území Tibetu. Ať už jsou hranice vymezeny jakkoliv, tibetská kultura přesahuje hranice a zasahuje do mnoha okolních států a oblastí, jako je Bhútán, Nepál, indický Ladakh a Sikkim, Burjatsko, severní části Arunáčalpradéše i přilehlé čínské regiony. Všechny tyto oblasti spojuje náboženství, kterým je tibetský buddhismus. Pokud bychom mluvili o Tibetské autonomní oblasti, tak ta hraničí s Myanmarem (Barmou), Bhútánem, Nepálem, Indií a samozřejmě s Čínou.

Foto: palác Potala, Lhasa, Tibet

Novodobé dějiny Tibetu sahají až daleko do 7. století, kdy Söngcan Gampö, jeden z nejvýznamnějších tibetských panovníků, vytvořil první státní útvar. Z něj se později stala silná říše, která se rozrůstala napříč střední Asií. Za Gampövy vlády se do Tibetu dostal buddhismus, který byl přijat jako státní náboženství. V letech 750–794 se pod tibetskou nadvládou ocitlo království Nan-Čao, které však ve válce podpořilo Čínu. Tím se mezi těmito zeměmi rozpoutalo nepřátelství. Ve 13. století ovládli Tibet Mongolové a jejich hlavní představitel se stal tibetským vládcem. Další mongolská vládce Altan chán v roce 1578 poprvé udělil titul „dalajláma“ lámovi školy Gelugpa – Sönamu Gjamcchovi. 

Roku 1624 se v Tibetu objevili první cestovatelé z Evropy a také misionáři. V roce 1642 byl pak svržen tibetský král a na jeho místo usedl dalajláma. Ten se stal prvním světským i duchovním vládcem Tibetu. Až do 50. let 20. století byl Tibet nezávislým královstvím. Dne 21. října 1950 na jeho území ovšem vtrhla Čínská lidově osvobozenecká armáda, která začala prosazovat komunistické reformy a omezovala vliv tibetského buddhismu. Tibet se dne 23. května 1951 podepsáním tzv. Sedmnáctibodové dohody oficiálně ocitl pod svrchovaností čínské vlády. Reformy, které čínská vláda zavedla však ve druhé polovině 50. let vedly k nepokojům a vyústily až k ozbrojenému povstání. To však bylo krvavě potlačeno a zahynuly tisíce Tibeťanů.  Sám dalajláma byl nucen opustit zemi a uprchnout do Indie, kde byla roku 1959 vytvořena Tibetská exilová vláda. Dodnes dochází k protičínským demonstracím po celém světě.

Foto: tibetští mniši při modlitbách

Oficiální název Tibetu je v současnosti Tibetská autonomní oblast Čínské lidové republiky. Podle odhadů zde žije okolo 5-6 milionů Tibeťanů a 8 milionů kolonistů z Číny. Hlavním městem je Lhasa, která je domovem pro cca 250 tisíc lidí. Druhým největším městem je s 90 tisíci obyvateli Žikace. Na území Tibetu je roztroušeno na 800 obydlených měst a vesnic. V Tibetu se nachází také nejvýše položené město světa, nazývá se Wen-čuan a leží v nadmořské výšce 5100 metrů. Tibeťané mluví tibetsky, čínští kolonisté čínsky. Dominantním náboženstvím je tibetský buddhismus, tedy tibetská forma tantrického mahájánového buddhismu. Tento buddhistický směr klade důraz na dosažení "vysvobození" a nirvány vlastními silami. 

Vzhledem k tomu, že se Tibet rozkládá z převážné části na náhorní plošině, je zde chladné a suché kontinentální klima. Teplotní rozdíly mezi dnem a nocí jsou často velmi vysoké. Tibet patří mezi oblasti, kde dochází k nejvýraznějším změnám klimatu. V létě se průměrné denní teploty pohybují okolo 20 stupňů Celsia, ale na některých místech mohou vyšplhat až ke třicítkám. V noci pak není nic neobvyklého, když teploty spadnou až na -15 stupňů Celsia. V průběhu roku spadne jen velmi málo srážek.

Foto: rybář

Tibetskou náhorní plošinu obklopují mohutná pohoří. K těm nejvýznamnějším patří pohoří Kchun-lun, které je zároveň jedním z nejdelších velehorských pásem na světě. Jeho vrcholy dosahují nadmořské výšky mezi 6 až 7 tisíci metry. Nejvyšším bodem je hora Ulug Muztagh vysoká 7723 metrů. Druhým nejvýznamnějším horským pásmem je Transhimálaj překračující 6000 metrů. Jižní část Tibetské náhorní plošiny pak tvoří Himálaj, v němž se nachází hory jako Mount Everest (8848 m), Nandádéví či Annapurna, které patří mezi největší na světě. Tito velikáni však geograficky neleží na tibetské straně, ale náleží Nepálu. Řada hor má však v Tibetu velký náboženský význam. Tou nejposvátnější je hora Kailás, kolem níž vede 50 km dlouhý náboženský okruh. Ten poutníci buddhistického a hinduistického vyznání obcházejí zleva doprava, bönisté pak zprava doleva. Bön je starodávnou náboženskou tradicí Tibetu, která zde byla ještě před příchodem buddhismu.

Krajinu dotváří také množství (cca 1500) slaných i sladkých jezer. Mezi největší a nejznámější patří jezero Namccho (Nebeské jezero) s rozlohou 2207 km2 ležící ve výšce 4718 m n. m. Nejvýše položeným jezerem je pak jezero Nganglha Ringccho ležící o pár výškových metrů výše - 4748 m. n. m. Tibetem protéká také řada řek, z nichž nejvýznamnější jsou Brahmaputra, Žlutá řeka, Mekong a Indus.

Kdo chce Tibet navštívit, musí se řídit podle aktuální politické situace v zemi. Když v Tibetu panují nepokoje a protičínské demonstrace, bývá pro cizince uzavřen. Když je v zemi klid, mělo by pro návštěvu stačit čínské vízum a cestovní pas platný minimálně 6 měsíců po návratu z cesty. Na vízum je třeba uvést předpokládanou trasu pobytu – pozor, nikdy tam nesmíte uvést, že plánujete navštívit Tibet. Někdy se však stává, že čínská pohraniční policie vyžaduje pro vstup do Tibetu ještě speciální povolení. 

Ani v samotném Tibetu pak není možné se svobodně pohybovat. Pokud se chystáte navštívit ještě jiné oblasti, než hlavní město Lhasu, budete potřebovat další cestovní povolení. To je však oficiálně vydáváno jen organizovaným skupinám s průvodcem. Možnosti volného pohybu pro individuální cestovatele se v posledních letech neustále zhoršují. Číňané totiž chtějí cizincům v Tibetu ukázat jen to, co uznají za vhodné. Před cestou do Tibetu je dobré vzhledem k měnícím se podmínkám pro vycestování kontaktovat příslušnou ambasádu.  

Časový posun v Tibetu je +sedm hodin před standardním středoevropským časem. Oficiální měnou jsou čínské juany (Y), kterým se slangově říká kwai a dělí se na deset jiao (ťiao).